Velmi často se v souvislosti se zdravou stravou respektive s potravinami obecně mluví o kvalitě. A je to dobře. Jenže jak rozeznat ty nekvalitní od kvalitních? Lze to vůbec? Jak moc to je těžké? Odověď je ano a ne. Respektive ano, lze to a ne, není tak těžké to rozeznat. V prvé řadě by produkty měly mít certifikáty jakosti. V nejlepším případě mezinárodní a zároveň i ty, které získaly v rámci EU a ČR (pokud je produkt vyrobet / zpracován z zahraničí. V případě, že je produkt vyloženě český, stačí český certifikát). To je první krok k jistotě, že pořizujete kvalitní produkty. V případě, že produkty tyto certifikáty nemají, zvyšuje se pravděpodobnost, že se vyráběly v nevhodných podmínkách a není o ně postaráno tak, jak by mělo být. Namátkou uvádíme pár certifikátů jakosti, které mohou potraviny obsahovat.

Certifikáty jakosti, které byste měli znát

 

Pěstitelské zkušenosti

Nesmíme ani zapomínat na způsob pěstování dané plodiny. Neboli na správné pěstitelské know-how. Jak se má o rostlinku pečovat, kolik má mít vláhy, světla, živin atd.. Jelikož to je velmi náročný a individuální proces, je zapotřebí, aby se svěřil profesionálům. V nejlepším případě domorodým farmářům, kteří danou plodinu pěstují již od nepaměti. Nevíte, jakým způsobem se daná plodina pěstuje? Doporučujeme se na tuto informaci zaměřit a před nákupem si ji zjistit.

Místo pěstování / sklizně

Místo pěstování dané plodiny je stejně důležité, jako její zpracování. Není žádné tajemství, že citrony, ananasy či banány v ČR nevyrostou. Když náhodou ano (např. ve sklenících), tak jejich kvalita není valná. Proto se pěstují v tropickém pásu. Stejně tak kvalitní kořen brambor (který konzumujeme) nevyrost v Africe. Každá plodina potřebuje jiné klimatické podmínky, jinou teplotu, jinou vlhkost či jinou půdu Nejlepší místa na pěstování jednotlivých plodin můžete nelézt na mapkách níže.
Mapa Bolívie

Latinská Amerika je s chia semínky spojena již odpradávna. Právě tam se Šalvěji hispánské daří tak dobře, že může produkovat velké množství velmi kvalitních semínek – chia semínek.

Mapa Peru

Peru je místo, kde superpotraviny rostou velmi často. Vysoko v peruánských horách např. můžete nalézt kořen maca či yacon, ale i Golden Berries nebo lucumu.

Mapa Chille

V Chile domorodí obyvatelé konzumovali Maqui Berry již odpradávna. Díky tomu tamější obyvatelé přesně vědí, co mají udělat pro to, aby Maqui Berry dosahovalo té nejvyšší kvality.

Mapa USA

USA – Utah. V dnešní době je právě USA jedno z nejlepších místo pro pěstování mladého ječmene zejména díky tamějšímu bývalému sladkovodnímu jezeru.

Mapa Taiwanu

Asie – Taiwan. Toto místo je dlouhodobě považováno za bezkonkurenčně nejlepší pro pěstování chlorelly a spiruliny. Taiwan si prvenství vydobyl zejména díky dostatečnému počtu slunečných dní.

Mapa Brazílie

Panensky čistá příroda v brazilské Amazonii je dokonalé místo pro pěstování plodin jako je Açai Berry či guarana.

 

Způsob zpracování

Další způsob, jak poznat kvalitní potraviny či doplňky stravy vyrobené ze superpotravin, je zjistit způsob jejich zpracování. Každá skupina produktů se ošetřuje trošku jinak – způsobem určeným pro danou plodinu. Způsobů zpracování je celá řada. Každá plodina se zpracovává jinak a vyžaduje jiný druh péče (zpracovatelského postupu). Pravděpodobně nejčastější postupy zpracování jsou tyto 3.

Sušení hloubkovým zmražením - lyofilizace

Některé druhy ovocí, ale jiných surovin (mezi něž patří např. Maqui BerryAçai Berry či acerola) se zpravidla zpracovávají dvěma různými způsoby. Jeden se považuje za kvalitní a druhý za ne tak kvalitní. První druh zpracování – ten kvalitní – se nazývá lyofilizace. Lyofilizace je druh zpracování, při kterém jsou plody sušeny mrazem. Při tomto druhu zpracování je zachováno celých 95 % všech účinných látek. Pro technologickou náročnost tohoto procesu jsou lyofilizované produkty dražší v porovnání s ostatními. Kvalitativně jsou ale podstatně lepší. Druhý způsob zpracování je klasické sušení. Respektive tzv. bleskové sušení. V tomto případě se suroviny suší za pomocí vysokých teplot, díky kterým se odpaří přebytečná voda. Nicméně vysoká teplota (100 - 200 °C) často nutričně bohaté ovoce znehodnotí. Výhoda této metody je, že je levná. Nevýhoda je, že takto zpracované plody dosahují cca 50 % účinných látek oproti čerstvému stavu. To je o téměř polovinu méně, než v případě lyofilizace.

Dezintegrace - jediný správný způsob na zpracování chlorelly

Jedna z nejdůležitějších částí, která má na kvalitu chlorelly zásadní vliv je narušení buněčných stěn – tzv. dezintegrace. Chlorella má velmi silnou buněčnou stěnu, kterou náš trávící trakt, nedokáže správně zpracovat. Pro ilustraci si tuto skutečnost můžeme přiblížit na klasickém ořechu. Ořech má skořápku – ochranný obal a uvnitř je plod, po kterém toužíme. Abychom dostali živiny z plodu, musíme skořápku nejdříve rozlousknout a následně zkonzumovat plod. Stejné to je i s chlorellou. Chlorella má silnou „skořápku“, která chrání „plod“ uvnitř. Pakliže bychom konzumovali chlorellu bez jakýchkoli úprav, vstřebatelnost by byla cca 20 %. Možná i menší. Naštěstí na tuto skutečnost vědci včas přišli a naučili se „skořápku“ rozbít šetrným způsobem, aby neporušili kvalitu chlorelly a zároveň, aby byla vstřebatelnost co nejvyšší – přes 80 %. V současné době existuje několik druhů, jak buněčnou stěnu narušit. Mezi nejznámější patří zejména metody Dyno Mill, chemická dezintegrace či metoda STEAM.

Vyštávení

Mladý ječmen se též zpracovává vícero způsoby. První je sice dražší, ale zato vysoce kvalitní. Druhý je levný, ale není tak kvalitní. První metoda, jakou se dá mladý zelený ječmen ošetřit se říká tzv. vyšťavení či vylisování. Lístky mladého ječmen se po sklizení a opláchnutí začnou lisovat (podobně se např. získává [nejen] olivový olej). Vylisovaný kapalný extrakt, též nazýván „vyšťavená šťáva“ či „šťáva“, se následně necelé 2 minuty suší při teplotě 31 °C. Zachováním této teploty se ječmen neznehodnotí a navíc vznikne potřebný prášek. Ten je nadále balen a prodáván. Smícháním tohoto zeleného prášku s vodou, opět vznikne nápoj, plný živin v nezměněné formě. Druhá metoda se nazývá mletí či drcení.

Výsledný produkt – mladý ječmen zpracovaný namletím se nazývá tráva či občas i seno. Začátek zpracování je stejný jako v případě šťávy. Lístky ječmene se sklidí a omyjí. Následně ale nedojde k lisování, ale k pouhému usušení a následnému rozemletí a nadrcení. Finální produkt – prášek z mladého ječmene je vizuálně podobný prášku z mladého ječmene, který vznikl vyšťavením, ale obsahuje travní vlákninu, kterou lidský organismus nedokáže zpracovat (např. přežvykavci, díky 4 žaludkům, ji zpracovat dovedou, ale my savci nikoli). Právě travní vláknina může citlivým jedincům zapříčinit v horším případě zdravotní komplikace a v případě lepším vůbec nic – tedy nebude mít žádný pozitivní zdravotní efekt, kvůli kterému se mladý ječmen konzumuje.

Pohlídejte si mezinárodní certifikáty jakosti
České produkty by měly mít české certifikáty jakosti
Zeptejte se před nákupem na způsob zpracování daného produktu
O pěstování by se vždy měli starat tradiční farmáři